Až trochu líto je mi těch zaškatulkovaných grafiků. Dlouhá léta navrhovali úžasné vizuály na billboardy, levou zadní zmáknuli tiskovou inzerci a po nocích v potemnělém studiu dumali nad storyboardem televizního spotu. Ale pak přisel internet a jejich pevně ohraničený svět se jim začal bořit. Čest vyjímkám. Jsou tací, kteří bez mrknutí oka pochopili, že grafika je v podstatě jen jedna a odvážili se prolomit hranice v místě kde vlastně nikdy nebyly. Většina z nich ale vnímá internet něco jako nepřátelskou ponorku, která se snaží narušit jejich území. Vzít jim jistotu toho, že jak to vidím u sebe na monitoru, tak to bude i ve skutečnosti. Některé z nich podezřívám, že doma každý večer propichují voodoo panenku s nápisem WWW a zažil jsem i takového, který se rozhodl „ty od internetu“ prostě ignorovat a dokonce je přestal i zdravit když se potkali. Je mi líto těch, kteří si dokáží v hlavě vybudovat vysokou zeď přes kterou nedokážou přelézt.
Z grafikova deníčku: škatulkování
